Live more, worry less.





,, Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij."
-John Lennon


Poslední dobou si říkám... Co se to sakra děje v mém životě.?! Jednou jsem dole a po druhé zase nahoře. Musím říct, že mě ale tahle jízda opravdu baví. Jak se to říká, všechno špatné k něčemu dobré? Dávám tomu za pravdu. Během pár dní jsem prožila tolik pocitů. Strach, stres, láska, přátelství. To jsou ta výstižná slova. To bylo možná příliš depresivní, ale proč se trochu nezamyslet...

Bonjour Paris



Čtení Pásma při hodině literatury mě myšlenkami přeneslo do Paříže už pár hodin před odjezdem...

Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži
Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří
Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti
Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati 
                                                        - Guillaume Apollinaire (Pásmo)

Všechno má svůj důvod



Je podzim. Mé oblíbené roční období. Poslední dobou si ale říkám, proč to tak je. Rok co rok se na podzim stane něco, co je pro mě velkou životní změnou. Abych pravdu řekla, tak pro člověka jako jsem já, to není úplně lehké se s tím vyrovnat. Navenek jsem silná a nad věcí, i když trochu stydlivá, ale uvnitř jsem úplný opak. Znáš ten pocit?
Každou chvílí se mi v hlavě honí myšlenky o tom, co se mi ještě v životě přihodí, protože věř, že já mám život opravdu pestrý. Občas si říkám, že je lepší o něčem vůbec nevědět a žít si možná více naivní život bez žádného tušení. Bylo by to možná mnohem snazší. Ale to je život. Musíme ho přijímat takový jaký je, jít dál a neohlížet se za minulostí. To je důležité. 
,,Žij přítomností, sni o budoucnosti, uč se minulostí.''


The Beauty of Old Town




Procházím starými křivolakými uličkami Českého Krumlova. V jedné z těch užších se srazím s dvěma asijskými turistkami. Zvednu deštník vysoko nad hlavu a namáčknu se na vlhkou kamennou stěnu, aby se mohly protáhnout kolem mě. „Thank you, thank you.“ Oplatím jim úsměv a pokračuju dál. Každou chvíli se zastavím, abych vytáhla foťák schovaný před deštěm pod šálou a něco vyfotila. Potom musím popoběhnout, protože než se mi podaří pořádně zaostřit, už mi uteče zbytek rodiny. Trochu zadýchaná se k nim připojím a začínáme stoupat po schodech vedoucích k zámku. Po prohlídce, která byla moc zajímavá – hlavně teda díky pěknýmu průvodci – se vydáváme prozkoumat i přilehlé zahrady. Mezitím, co jsme byli v zámku, se mraky trochu roztrhaly a chvílemi dokonce vykukuje sluníčko a jeho paprsky se odráží se od mokrých listů.